Klíšťata
Existuje názor, že přisáté klíště je nutné vytáčet vždy po směru hodinových ručiček, jinak dojde k utržení hlavičky, která zůstane v kůži. Mezitím je stavba sosáku parazita symetrická, není na něm žádný „závit“, který by vyžadoval otáčení striktně jedním či druhým směrem. Tak v čem je tedy pravda – jak vlastně správně vytáčet parazita, jaké nástroje to umožňují co nejbezpečněji a jaké nuance je třeba zohlednit, aby se snížilo riziko vážných následků rozvoje klíšťové encefalitidy a lymské boreliózy? Pojďme se na to podívat…
Včasné podání lidského imunoglobulinu proti klíšťové encefalitidě v mnoha případech skutečně umožňuje zabránit rozvoji nebezpečného onemocnění, a to i při současném přisátí hned několika infikovaných klíšťat. Tím se s velkou pravděpodobností daří vyhnout těžkým následkům klíšťové encefalitidy u těch lidí, kteří se proti ní nenechali očkovat. O tom, zda protiencefalitický imunoglobulin vždy funguje a v jakých případech jsou jeho injekce prakticky zbytečné, si dále povíme podrobněji…
Nejspolehlivější ochranu proti klíšťové encefalitidě poskytuje očkování, přesněji včas absolvovaný podle určitého schématu kurz vakcinace. I když očkovaného člověka kousne hned několik infikovaných klíšťat, imunitní systém spolehlivě potlačí aktivitu viru KE a infekce se dále nerozvine. Pojďme se podívat, jaké vakcíny proti klíšťové encefalitidě dnes na trhu existují, jak fungují, jak se správně připravit na očkování a o jakých možných vedlejších účincích je dobré vědět předem…
Ušní klíště je nebezpečný parazit, který často napadá psy, kočky, králíky a další domácí zvířata a způsobuje u nich onemocnění zvané otodektóza (neboli ušní svrab). Pes se může nakazit otodektovými klíšťaty kdekoli: při procházce v parku, v sadu nebo na dvoře domu. Onemocnění se vyvíjí rychle a projevuje se bolestí a silným svěděním v uších, které je doprovázeno vydatným vylučováním viskózní hnědé hmoty ze sluchových cest, doslova se hemžící parazity a jejich vajíčky, a může vést k nákaze dalších zvířat. Pokud se léčba nezahájí včas, může nemoc vést k úplné hluchotě a dokonce ke smrti zvířete...
Existuje velké množství pomůcek, které usnadňují proces odstraňování přisátých klíšťat z kůže. Všechna tato zařízení mají podobný princip fungování, ale ne všechna jsou stejně pohodlná k použití a u některých je konstrukce dokonce obtížně označitelná za účinnou. Dále si povíme, jak vybrat co nejpohodlnější a nejpraktičtější vykrucovač klíšťat – podíváme se, jaké vůbec existují a jak je správně používat, abyste bez rizika pro zdraví odstranili z kůže přisátého parazita.
Roztoče, kteří se občas usadí v polštářích, lze bez nadsázky označit za jednoho z nejnebezpečnějších synantropních členovců pro člověka. Právě jejich vinou vzniká nejvíce případů alergické rýmy, bronchiálního astmatu a atopické dermatitidy. Přitom ochrana a zbavení se těchto roztočů není až tak složité. Hlavní je včas odhalit problém a správně přistoupit k jeho řešení…
Roztoči z domácího prachu nekoušou lidi, nesají jejich krev ani neinfikují, přesto však pro lidi představují vážné nebezpečí. Jde o to, že tito roztoči vyvolávají rozvoj těžkých alergií, které se obtížně léčí a výrazně snižují kvalitu života (až k astmatu). Přitom je snazší a bezpečnější takové alergii předcházet, než s ní pak dlouhodobě bojovat. Podívejme se, čím je roztoči způsobená senzibilizace nebezpečná, jak se dnes léčí a co lze udělat, abychom se s ní osobně neseznámili…
Ušní klíšťata jsou rozšíření parazité domácích i volně žijících zvířat. Pro člověka obecně nejsou příliš nebezpečná, i když byly zaznamenány případy parazitování klíštěte Otodectes cynotis i na lidech. Pokud se onemocnění zanedbá, vznikají hnisavé záněty středního ucha – pozorujeme hnisání ve vnitřním uchu, což často vede k šíření zánětu a jeho přechodu v meningitidu. Dále si podrobněji promluvíme o zajímavých biologických zvláštnostech ušních klíšťat a účinných metodách boje proti těmto parazitům...
Když se mluví o štěnicích, obvykle se tím myslí buď štěnice, nebo roztoči z domácího prachu. Štěnice jsou typickými parazity, kteří se živí lidskou krví a zanechávají na těle svědivá štípnutí. Roztoči z domácího prachu však parazity nejsou a lidi nekoušou, ale při nahromadění v polštářích a matracích mohou vyvolávat tzv. roztoči způsobenou senzibilizaci, což často vede k vysilujícímu astmatu a chronické ucpanosti nosu. O situacích, kdy jsou v posteli štěnice a roztoči z domácího prachu, si nyní povíme podrobněji…
Nejtypičtějšími a nejrozšířenějšími domácími roztoči jsou roztoči prachoví, kteří v různé míře obývají většinu bytů a domů. Nekoušou lidi ani domácí zvířata, ale přesto představují vážnou hrozbu pro lidské zdraví, protože mohou vyvolat alergickou senzibilizaci, což často vede k chronické rýmě a průduškovému astmatu. Kdo jsou tedy tito lidští spolubydlící a jak s nimi správně bojovat? Pojďme na to...